Rozhovor s dobrovolnicí ADRA Ivetou, která již třetím rokem navštěvuje devadesátiletou paní Martu. Přestože si seniorka kvůli demenci často nevzpomene na její jméno, při každé návštěvě ji vítá s úsměvem. Jejich příběh ukazuje, že dobrovolnictví je především o lidské blízkosti a vztazích, které mohou přetrvat i ztrátu vzpomínek.
