Tuto myšlenku nám přináší osmnáctiletá studentka Kateřina Brádlová. Ta v současné době zvládá nejen vlastní náročnou distanční výuku na pardubickém gymnáziu, ale nachází si čas i na pomoc druhým. V následujícím rozhovoru je možné se inspirovat dalším z příkladů dobré praxe zapojení dobrovolníků v Pardubickém kraji…
Kde a jak dlouho už se věnujete dobrovolnické činnosti?
S dobrovolnickou činností jsem začala v březnu roku 2020. Od ledna jsem koukala po nějaké příležitosti, jak zkusit dobrovolnictví, a jelikož jsem věděla, že u nás v Pardubicích mnoho dobrovolníků zprostředkovává Dobrovolnické centrum Koalice nevládek Pardubicka, tak i já jsem se rozhodla je zkontaktovat. Domluvili jsme se, že se budu věnovat doučování klientů v Centru na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj (CPIC). Tam nám společně chvilku trvalo hledání mého budoucího studenta, protože ne vždy jste jediný dobrovolník, který by byl pro konkrétního studenta vhodný, nebo se někdy může stát, že naopak vybraný student náhle ztratí o doučování zájem.
Jakou náplň má Vaše dobrovolnická aktivita a kolik času týdně či měsíčně jí věnujete?
Nakonec jsem si vybrala doučování českého jazyka pro vietnamského chlapce, žáka 8. třídy základní školy, a toho doučuji dodnes. V rámci hodin procházíme přijímací testy na střední školy z češtiny, občas také nějakou látku aktuálně probíranou ve škole, co je mu třeba dovysvětlit.
Míváme hodiny zpravidla jednou týdně, dříve jsme docházeli přímo do prostor CPIC, ale v posledních měsících probíhají hodiny online.
Mimo tuto aktivitu jsem se také v létě zúčastnila příměstského tábora pořádaného spolkem Apolenka, kde jsem měla možnost strávit příjemné chvíle s dětmi na statku ve Spojile. Bylo to zase něco jiného než doučování v učebně, trávili jsme čas venku, tvořením či vymýšlením různých aktivit pro děti. Na tom samém místě jsem také v září pomáhala KONEPu s organizací Hravého odpoledne na farmě, kde jsem měla za úkol vítat přicházející účastníky a seznamovat je s programem.
Jak jste se o možnosti dobrovolnictví dozvěděla?
Již několik let zpátky nás na gymnáziu navštívila koordinátorka z Dobrovolnického centra KONEP s přednáškou o dobrovolnictví, kdy jsem se o této organizaci dozvěděla poprvé. O pár let později jsem zavítala na Galavečer oceňování dobrovolníků, neziskovek a společensky odpovědných firem, pořádaný právě této organizací, kde jsem opět mohla nahlédnout trochu blíže, a po pár měsících jsem se rozhodla sama zapojit do dobrovolnické činnosti. Bylo to částečně i z důvodu získání praxe a zkušeností pro studium vysoké školy, na něž se chystám.
Co Vás motivovalo k tomu stát se dobrovolníkem?
Musím říct, že hlavním důvodem mého zapojení bylo získání praxe pro studium, ale samozřejmě být dobrovolníkem s sebou nese i spoustu dalších výhod. Například předávání vlastních vědomostí někomu, kdo třeba neměl ke studiu takové podmínky jako já, nebo prostě jen neporozuměl látce, se mi zamlouvalo. Mohu někomu pomoci konkrétně třeba se připravit na vysněnou střední školu. Na příměstském táboře jsem si zase našla nové kamarádky mezi dobrovolnicemi. Má to mnoho benefitů, dalším příkladem je třeba to, že většina dobrovolníků a lidí pracujících v tomto odvětví jsou velice milí a srdeční lidé.
Jak zasáhla „doba koronavirová“ do Vaší pravidelné dobrovolnické práce a jak vypadalo (vypadá) Vaše dobrovolničení v době nouzového stavu?
Jak jsem již zmiňovala, tak jsme museli v posledních měsících přejít na výuku online, což vzhledem k tomu, že doučuji chlapce připravujícího se na přijímací zkoušky na střední školu, chlapce v 9. třídě, není velkým problémem. Samozřejmě, že mně mnohdy chybí ta neverbální komunikace či mimika, občas si nejsem jistá, zda vysvětlení dostatečně pochopil, ale na druhou stranu máme prostor si hodiny naplánovat více podle sebe a nejsme omezeni pracovní dobou ve CPIC, což se občas hodí.
Jaká pozitiva vidíte na práci dobrovolníka, co to přináší Vám a Vašim klientům?
O pozitivech jsem již psala, ale jako hlavní klad konkrétně doučování bych zmínila pomoc někomu k získání znalostí, které se mu budou hodit v životě, nebo alespoň při studiu. Někdo se například moc sám učit neumí, nebo si na to nenajde čas, tak je hezké mu dopomoct látku pochopit.
Máte nějaký vzkaz nebo motto ve vztahu k dobrovolnictví, který byste chtěla poslat „do éteru“?
Asi bych zmínila, že na konci života nebudeme myslet na to, co všechno jsme vlastnili, ale co všechno jsme udělali – jak pro sebe, tak právě i pro ostatní. Je to pěkné si pomáhat, ono se to k nám vrátí.
Kateřino, velice děkujeme za rozhovor a hlavně za Vaše dosavadní dobrovolnické aktivity. Přejeme, ať se i Vám samozřejmě dobro vrátí!